Denivky jsou atraktivní a velmi oblíbené trvalky našich zahrad. Domovem jsou ve východoasijském areálu od Koreje přes Čínu a Japonsko po Sachalin s přesahem dvou druhů do Mongolska a jednoho až do Kazachstánu. Zde rostou na loukách, horských svazích, častými stanovišti jsou i světlé lesy a křoviny. Jejich latinské jméno Hemerocallis pochází z řeckého „hemera“ - den a „kallos“ - krása.  I jejich český název denivka je odvozen od malé trvanlivosti jednotlivých květů, která trvá přibližně jeden den.

Jedná se o nenáročné, trsnatě rostoucí byliny s dužnatými silnými kořeny a krátkým oddenkem. Listy mají jednoduché, žlábkovité s výrazným kýlem. Jejich květy jsou velmi nápadné, laici je často zaměňují s květy lilií. Tomu nasvědčuje i jejich letité společné zařazení do stejné čeledi liliovitých. Daří se jim v propustné, výživné a dostatečně vlhké zemině. V případě delšího nedostatku vláhy nemají problém díky svým dužnatým kořenům přečkat toto období bez újmy na životě. Dávají přednost slunným polohám, přesto se jim daří i v polostínu. V jarních měsících uvítají přihnojení NPK hnojivy, ale není bezpodmínečně nutné. I v souvislosti možného napadení chorobami či škůdci se denivky jeví jako bezproblémové rostliny zvláště, pokud o rostliny řádně pečujeme.

V zahradách se denivky uplatní nejen jako solitérní rostliny, ale i ve smíšených výsadbách. Pěkné jsou v kombinaci s cibulovinami a letničkami. Můžeme použít i ostatní trvalky, zejména ty s kontrastním tvarem listů. Trvanlivost jednotlivých květů je sice velmi krátká, ale u nejnovějších kultivarů s bohatou násadou květů, které postupně nakvétají, se doba květu rostliny zásadně prodlužuje i na mnoho týdnů. Jako řezaná rostlina se vzhledem k uvedenému faktu může využít jen na jednodenních slavnostních akcích.

Denivka je i léčivou rostlinou, která je ve východní Asii po staletí využívána pro svoje zklidňující až mírně halucinogenní účinky. Vzhledem k faktu, že se jedná o jedlou a chutnou rostlinou, našla v této části světa široké uplatnění také v kuchyni. Dají se konzumovat syrové či vařené hlízy nebo mladé výhonky nahrazující chřest či fazolky. Nejvíce se využívají květní poupata, ať syrová, nakládaná či vařená, případně také sušená sloužící jako koření. Jedlé jsou i květy všech barev, přidávají se hlavně do salátů jako zdobící prvek.

Denivky najdete v expozici v Horní zahradě a v Ornamentální zahradě.