Naše novinky

ČLÁNEK | Ze života i pěstování Antúrií

14. 10. 2022

Antúrium (Anthurium) nazývané i málo užívaným českým jménem toulitka, patří mezi známé a oblíbené rostliny do bytu i k řezu. Tento rod je velmi bohatý, antúrií už byla popsána téměř tisícovka druhů. Všechny pocházejí z tropické Ameriky, od Mexika až po jižní části Peru a Brazílie. Nejvíce druhů roste v Kolumbii a v Ekvádoru, v oblastech, které patří mezi nejdeštivější části světa. Vlhkomilná je ale většina druhů. Překvapit může i fakt, že jen málo druhů antúrií roste v nížinných deštných lesích – většinu najdeme v podhůřích a nižších polohách hor, od 500 do 2000 metrů nad mořem. Mlžné lesy nižších hor jsou velmi vlhké, stromy obalují vrstvy mechů, kapradin a epifytních rostlin.    

Více než tři čtvrtiny všech anturií rostou na stromech jako liány nebo epifyty, další druhy se vyskytují na skalách a skalkách, na prudkých stráních a jen málo jich najdeme na zemi. Často rostou na zemi jen zdánlivě, ve skutečnosti se jejich stonky plazí v porostu jiných rostlin po vysoké vrstvě mechu, do kterého jen zapouštějí kořeny. Pokusy zvednout takovouto rostlinu vždy skončily vytažením kořenů z mechu bez sebemenší stopy půdy.  Z toho vyplývají i požadavky na pěstování – anturia sice potřebují vyšší vzdušnou vlhkost a poměrně často zalévat, ale velmi špatně snáší, když jim necháte stát vodu v misce pod květináčem – pak trpí hnilobami kořenů a rostliny hynou. Je to logické – v přírodě, kde na ně prší i několik hodin denně, voda rychle odteče a kořeny mohou dýchat. 

Neobvyklá květenství, barevné plody 

Anturia jsou oblíbená především pro neobvyklý tvar květu – správně květenství z mnoha drobných kvítků, kterému se říká palice. Palici chrání nápadně barevný, blanitý toulec, který se postupně rozvine. Není však zdaleka u všech druhů krásně červený, růžový nebo lososový, naopak, většina anturií má květenství malá, zelená, bělavá nebo nepříliš hezky hnědozelená. Téměř vždy jsou pěkné plody – dužnaté velké bobule nápadně červené, fialové, růžové či bílé barvy.  

Zajímavé listy 

Několik desítek druhů se také pěstuje pro atraktivní listyAnthurium crystallinum, Anthurium grande nebo přírodní kříženec z Mexika Anthurium leuconeurum mají listy sametově tmavozelené, zdobené bílou žilnatinou. Jednobarevně zelený, ale nápadným příčným zvlněním ozdobný list má třeba Anthurium veitchiiJiné druhy mají listy prstovitě dělené, srdčité, drobné nebo obrovské – i tři čtvrtě metru v průměru. Největší listy má Anthurium warocqueanum, v přírodě byl změřen list téměř tři metry dlouhý, visící ze skály u vodopádu. Anturia jsou však zajímavá i růstem, nejčastěji bývají listy uspořádané v přízemní růžici, některé druhy tvoří kmínky, najdeme mezi nimi však i liány, nebo druhy hnízdovité (ty bývají epifytní, což znamená, že rostou na stromech). 

Nejčastěji prodávané

V našich květinářstvích se většinou setkáme jen se dvěma druhy, oba patří k těm, která se pěstují pro květy. Známější a rozšířenější je kolumbijské Anthurium andreanum. Původní druh se téměř nepěstuje, avšak bohatství odrůd je úctyhodné. Do Evropy byl tento druh dovezen v roce 1867 a od té doby se hlavně němečtí a nizozemští šlechtitelé předhánějí, kdo představí další novinku. Sehnat lze i některé botanické druhy, v době internetových obchodů si je můžete koupit třeba v Německu. 

Hybridy Anthurium andreanum se dělí na dvě skupiny odrůd. Jedna byla vyšlechtěna jako odolné hrnkové rostliny, které jsou vhodné do bytů, zvládnou i sušší vzduch, téměř netrpí chorobami a kvetou v průběhu celého roku. Květenství mají poměrně malá, na kratších stoncích, ale zajímavých tvarů. Celé rostliny jsou kompaktní a hustě olistěné. Toulce bývají barevné, palice rovné a světlé. Druhá skupina kultivarů šlechtěná k řezu má květenství často velikých rozměrů, velmi pevná, lesklá a na dlouhých silných stoncích. Toulce jsou v široké škále barev, od bělavé, nažloutlé, zelenavé, přes všechny možné odstíny růžové a lososové po tmavočervenou, některé odrůdy i vícebarevné. 

V květinářství si můžete běžně koupit i Anthurium scherzerianum. Pochází ze Střední Ameriky od Guatemaly po Kostariku a k řezu se používá jen výjimečně. Pěstují se opět výhradně jen hybridy, šlechtěné na bohatost a velikost květů. Květenství má většinou červený (někdy oranžový nebo bílý), oválný toulec, sklopený dolů, palice mívá stejnou nebo podobnou barvu jako toulec, je úzká, většinou zakroucená a trčí vzpřímeně nahoru. Toto anturium vykvétá zjara, s každým novým listem tvoří základ dalšího květenství, takže čím má rostlina více listů, tím se každým rokem vytváří větší počet květenství. Staré a dobře pěstované trsy vypadají skutečně nádherně. 

Pěstování v bytě 

Antúria pěstujeme v lehké a vzdušné půdě s vysokým obsahem rašeliny. Do rašeliny přidáme třetinu až čtvrtinu písku nebo perlitu, můžeme přimíchat i suché dubové listí, kůru nebo kuličky polystyrenu. Starším rostlinám prospěje, když jim bázi kmínku obalíme rašeliníkem. Rostliny však můžeme pěstovat i epifytně nebo v košíčku s čistým rašeliníkem. Pravidelně přihnojujeme, výborná jsou hnojiva v granulích nebo tyčinkách, která se postupně rozpouštějí a působí dlouhodobě. Přihnojovat můžeme i rozprašovačem na listy. Rosení rostlinám prospívá, ve starších a vlhčích bytech není nutné. Přímé slunce na jižním okně dokáže popálit listy, ideální umístění je ve světlém polostínu. 

Antúria můžeme množit oddělováním odnoží a povrchovým výsevem, některé druhy i řízkováním delších stonků. Pokud získáme semena, vyséváme je na povrch rašeliny a udržujeme stále vlhké – nesmí vyschnout. Bobule necháme neporušené, přestože začnou rychle plesnivět – plíseň nejenže semenům neublíží, ale naopak jejich klíčení urychlí. 

 

Antúrie můžete přijít obdivovat také k nám do tropického skleníku Fata Morgana a poznat jejich jedinečnost i pestros naživo. Přesvědčet se sami ve foto galerii níže.

Namíchejte si svůj pravidelný mix novinek z Botanické

*Potvrzením výběru a odesláním udělujete souhlas se zasíláním newsletteru.