Magnolie neboli šácholany: okázalé dřeviny s prastarým původem i výjimečnými květy

České pojmenování šácholan se sice běžně příliš nevžilo, v odborném prostředí se ale stále používá. Pokud však řekneme magnolie, domluvíme se bez problémů ve všech zahradních centrech i zahradnictvích. Jde o prastaré stromy nebo keře, většinou s exoticky působícími květy. Skupina těchto dřevin je opravdu rozsáhlá. Najdeme v ní jak opadavé, tak neopadavé druhy. Většina opadavých magnolií kvete před olistěním, v našich podmínkách tedy zpravidla v průběhu dubna. Existují však i druhy, které kvetou za listu, a to třeba i uprostřed léta.

Na světě se vyskytuje přibližně 120 druhů, rostoucích především v subtropických až tropických oblastech jihovýchodní Asie, ale také v Severní Americe. Na americkém kontinentu jejich výskyt pokračuje dále na jih až do Jižní Ameriky. V průběhu staletí pak byly vyšlechtěny stovky kříženců a kultivarů. Pro naše podmínky se hodí jen několik málo původních druhů, nabídka kultivarů je však obrovská a na zahradách tvoří magnolie nezastupitelnou skupinu dřevin.

„Pravěká“ historie magnolií

Magnolie se řadí mezi tzv. živé fosilie. Jejich předchůdci se na Zemi vyskytovali už před 100 miliony let. Přibližně před 20 miliony let pak na Zemi rostly magnolie, které se od dnešních druhů příliš nelišily. Vyskytovaly se dokonce i na našem území.

Velké a tuhé květy, které dnes považujeme za nápadné a okrasné, jsou součástí dávné evoluční strategie. Vznikly totiž v době, kdy je nemohly opylovat včely, ale brouci. Květy si přesto svou velikost i tuhost zachovaly až do současnosti.

Jaké mají magnolie nároky a jak je pěstovat

Jde spíše o teplomilné dřeviny, které vyžadují nižší polohy a chráněná stanoviště. Ve vyšších polohách je sice lze také pěstovat, ale tím vyšší nároky mají na vhodnou a chráněnou lokalitu.

Magnolie preferují humózní, spíše kyselejší a mírně vlhké půdy. Na propustných písčitých a suchých půdách trpí chlorózou z nedostatku hořčíku a železa. Vhodná je lokalita s tzv. bloudivým stínem, protože na přímém úpalu mohou zejména mladé exempláře trpět tzv. mrazovými deskami. Řez nemají rády, proto přistupujeme k řezu jen v nejnutnějších případech.

Využití magnolií v zahradě a krajině

Primární využití magnolií spočívá především v jejich květech. Uplatní se jako solitéry v trávníku nebo v záhonech, ale také v tematických skupinách před tmavým pozadím. Některé druhy a kříženci dorůstají takových rozměrů, že se z nich stávají plnohodnotné stromy, a lze je tak využít například v parcích, velkých zahradách nebo vnitroblocích, kde jsou navíc dostatečně chráněny.

Mohou vytvářet i menší stromořadí, ovšem s ohledem na znečištění okvětními plátky při odkvétání.

Magnolie jsou dřeviny, které jsou v době květu mimořádně okázalé, a při jejich výsadbě je proto třeba k této vlastnosti citlivě přistupovat.

Kříženci a kultivary kvetoucí před olistěním

(v našich podmínkách přibližně v období dubna)

Šácholan Soulangeův – Magnolia × soulangeana ‘Brozzoni’

Hybrid vznikl křížením Magnolia denudata a Magnolia liliiflora. Jde patrně o nejpěstovanější taxon s řadou kultivarů. Kultivar ‘Brozzoni’ má velké bílé květy, u báze lehce narůžovělé.

Magnolia hybr. ‘Atlas’

Složitý kříženec, opět vycházející z M. × soulangeana, který má opravdu velké a mohutné květy. Ty mohou být v průměru větší než 30 cm. Z vnější strany mají narůžovělý nádech, uvnitř jsou bílé.

Magnolia hybr. ‘Jane’

Kříženec vycházející z M. stellata. Květy jsou asi 10–15 cm velké a zaujmou přechodem ze sytě růžové přes světle růžovou až po bílou.

Magnolia hybr. ‘Sweet Sixteen’

Opět složitý kříženec s velkými, čistě bílými květy.

Magnolia hybr. ‘Butterflies’

Žlutokvěté kultivary magnolií u nás stále nejsou příliš rozšířené. Někdy bývají mylně považovány za příliš choulostivé. Kvetou však o něco později než ostatní magnolie, a snižuje se tak riziko poškození květů mrazy. Podle našich zkušeností tento kultivar roste bezproblémově, což potvrzuje i jeho každoroční bohaté kvetení.

Magnolia × brooklynensis ‘Yellow Bird’

Další složitý kříženec, který patří svou intenzitou žluté barvy mezi nejvýraznější. Kvete opět později, často až na začátku května.

Šácholan Zenův – Magnolia zenii

Spíše sbírková dřevina pocházející z východní Číny. Květy jsou lehce narůžovělé. Zajímavé jsou nejen samotné květy, ale i plody, které vytvářejí bizarní červená souplodí.

Šácholan hvězdovitý – Magnolia stellata ‘Harvard Centennial’

Tento japonský horský druh roste spíše keřovitě. Patří mezi nejčasněji vykvétající magnolie. Kultivar ‘Harvard Centennial’ kvete oproti původnímu druhu s lehce narůžovělým nádechem.

Šácholan hvězdovitý – Magnolia stellata ‘Chrysanthemiflora’

Vykvétá rovněž velmi časně. Bohaté květy jsou ještě výrazněji růžové než u předešlého kultivaru.

Druhy kvetoucí během olistění

Šácholan obvejčitý – Magnolia obovata

Pochází z Japonska. Roste jako velký strom, až do výšky 30 m, a využití proto nachází pouze v největších sadovnických úpravách. Kvete smetanově až narůžověle bílými květy o velikosti 15–20 cm, a to v průběhu května a června.

Šácholan Sieboldův – Magnolia sieboldii

Velký keř nebo menší strom dorůstající až 10 m. Květy jsou asi 10 cm velké, vonné, bílé, s načervenalým nádechem. Kvete v červnu a červenci. Pochází z horských lesů Japonska a Koreje.

Neopadavé druhy magnolií

Šácholan velkokvětý – Magnolia grandiflora

Jediný neopadavý druh, který lze u nás pěstovat celoročně venku, a to na velmi chráněném stanovišti v nejteplejších oblastech. Na zimu je vhodné ho vždy chránit. Pochází z jihovýchodu USA, kde dosahuje obrovských rozměrů. Bílé květy mohou mít až 30 cm. Jde o dřevinu s opravdu exotickým vzhledem.