Rosnatky, s jejich třpytivými kapkami „rosy“, patří mezi nejkouzelnější a nejzáhadnější rostliny naší planety. Na první pohled vypadají křehce a nevinně, ale ve skutečnosti skrývají tajemství masožravých predátorů. Ponořte se s námi do světa těchto fascinujících rostlin a zjistěte, co jste o nich možná dosud netušili.
Rosnatky (rod Drosera) náleží do čeledi rosnatkovitých (Droseraceae) a zahrnují více než 200 druhů rozšířených téměř po celém světě – od arktických oblastí až po tropy. Nejčastěji rostou na slunných, vlhkých a živinami chudých stanovištích, jako jsou rašeliniště, slatiny či písčité půdy. Právě nedostatek živin v půdě je hlavním důvodem, proč se tyto rostliny vyvinuly v masožravce.
To, co na listech rosnatek vypadá jako nevinné kapičky ranní rosy, je ve skutečnosti důmyslná a smrtící past. Listy jsou pokryté množstvím drobných žláznatých chloupků – tentakulí – zakončených lepkavými, třpytivými kapičkami. Ty obsahují nejen vodu a cukry lákající hmyz, ale také silné lepidlo a trávicí enzymy. Jakmile se drobný hmyz (například mušky, komáři či mravenci) těchto kapiček dotkne, ihned se přilepí.
Po zachycení kořisti rosnatka reaguje – okolní tentakule se pomalu sklánějí k oběti, aby ji ještě pevněji sevřely a zajistily maximální kontakt s trávicími žlázkami. U některých druhů se dokonce celý list může pomalu svinout kolem kořisti (např. Drosera capensis, D. burmannii). Rostlina poté začne vylučovat trávicí enzymy, které rozkládají měkké části těla hmyzu. Vstřebané živiny následně využívá pro svůj růst a případné kvetení. Celý proces trávení trvá od několika dnů po několik týdnů, v závislosti na velikosti kořisti a druhu rosnatky.
Rosnatky jsou nesmírně rozmanité. Najdeme mezi nimi miniaturní druhy s růžicemi o průměru sotva pár milimetrů (např. australské trpasličí rosnatky, jako Drosera pygmaea, Dorosera pulchella atd.), i druhy s listy dlouhými desítky centimetrů, například jihoafrickou Drosera regia. V jihozápadní Austrálii roste Drosera gigantea, která může dorůst až do výšky 180 cm. Naopak na Novém Zélandu a v jihovýchodní Austrálii se vyskytuje Drosera binata s vidličnatě větvenými listy – u některých forem jich může být až 32. Zajímavostí je, že se do těchto větví občas zamotá i drobný ptáček.
Tvar listů se mezi jednotlivými druhy výrazně liší – od okrouhlých (např. domácí Drosera rotundifolia, Drosera capillaris), přes lžícovité (Drosera capensis), až po vláknité (Drosera indica) či vzpřímené (Drosera filifolia). Některé druhy jsou přizpůsobeny chladným zimám a vytvářejí přezimující pupeny (hibernakula), jiné rostou celoročně v tropech.
V České republice se vyskytují tři, respektive čtyři druhy: rosnatka okrouhlolistá (D. rotundifolia), rosnatka anglická (D. anglica), rosnatka prostřední (D. intermedia) a přírodní kříženec Drosera × obovata. Všechny tyto druhy jsou u nás přísně chráněné.
Rosnatky jsou skutečnými klenoty rostlinné říše, které udivují svou krásou, důmyslností a neuvěřitelnou schopností přizpůsobit se drsným podmínkám. Ať už je obdivujete ve volné přírodě (vždy s respektem a odstupem), nebo se je rozhodnete pěstovat doma, otevírají vám bránu do fascinujícího světa masožravých rostlin.