Výprava zaměřená na orchideje a jejich růst v přírodních podmínkách výrazně monzunové kontinentální Asie navázala na předchozí cesty do Vietnamu. Orchideje v botanické zahradě pěstujeme už třetí desetiletí a u některých druhů dendrobií si stále lámeme hlavu, kde je klíč ke zdravým rostlinám a k bohatému kvetení.

Únorový Laos nám dal jednoduchou odpověď – co znamená monzunové klima a jakou roli hraje období sucha. Od konce listopadu zde prakticky nezaprší a každý krok víří prach a drtí vysušené listí. Teplota stoupá až k 35 °C, i když k hranicím s Čínou není daleko. Vedro, sucho, spousta stromů shodila listy, hlíznaté rostliny a cibuloviny zalezly pod zem, trvalky zatáhly a zvířata hibernují. Ale s blížícím se deštěm raší poupata květů stromů i orchidejí, rostliny vědí, kdy přichází déšť. Necelé tři týdny putování po nížinných i horských stanovištích orchidejí nás naučily víc než léta teoretických studií.

 

Laos je země, kde se zastavil čas. Pokud se někde zachovala atmosféra a duše staré Asie, tak právě tady. Lidé tu ještě žijí na venkově, pracují na svých políčkách a nakupují na trzích. Ráno za svítání chodí mniši v oranžových rouchách, zpívají modlitby a dostávají kuličky lepkavé rýže.

Rozmanitá pestrá tržiště nám dala mnoho poznání o užitkových rostlinách, fotografického materiálu i chuti na tvorbu dalších výstav.

 

Účastníci: Romana Rybková (BZ hlavního města Prahy), Jiří Rill (BZ Univerzity Karlovy Na Slupi), Roman Kváč (zámek Kačina, Národní zemědělské muzeum) / Termín: 22. 2.–12. 3. 2024