Turecko – Sýrie – Jordánsko 2006

Expedice byla spolupořádána s Průhonickým parkem, BÚ ČSAV.

Účastníci:         Pavel Sekerka, Martin Hajman

Cíl  cesty:

a) studium vybraných druhů cibulovin a hlíznatých rostlin v přírodním prostředí

b) terénní sběry zaměřené na rody Arum a Tamarix pro doplnění sbírek BZHMP

Cesta se uskutečnila v termínu 17.3. – 7.4. 2006

Celkem bylo navštíveno 91 lokalit.

 

18.3. – 21.3. Turecko

– vegetace je ve fázi naší poloviny dubna, jsou v květu různé Prunusy, drobné cibuloviny a hajní společenstva, nížiny zaplavují jarní deště, tak jedeme přes Dardanely trajektem do Čanakale a dále směrem na Izmir. U Assos vyjíždíme do andezitových hor směrem na Kaz Dag, se změnami nadmořských výšek a vegetačními stupni co chvíli zastavujeme a vydáváme se do terénu- fotíme, herbářujeme, sbíráme semena apod….a toto schema se opakuje po celou cestu až do konce

Projíždíme rašící doubravy s pestrými podrosty a míříme přes Ovačik na Konyu, vnitrozemí je o poznání chladnější. Pokračujeme přes Karapinar a Meke Gülü k Eregli, kde je již vegetace bohatší na cibuloviny a převládají vápence. Přes Adanu a Osmanyie vjíždíme již do klasického mediterránního bezmrazého pásma, kde je již jaro v plném proudu a tak pomalu kolem Bodrumkale a skalnatých vápencových výběžků míříme k Syrské hranici.

Významné lokality:

  • Kaz Dagi

S06/1 39 41 32 N 26 36 54 E 618 m

Lesy Pinus nigra s loukami a andezitovými skalkami

  • Boz Dagi

S06/7 38 20 34 N 27 40 35 E 760 m

Kulturní krajina s velice starými stromy Castanea sativa, Quercus sp. a s Platanus orientalis. Prameniště s asi nejzápadnějším výskytem Arum balansanum.

  • Meke Golu

Kráterové sopečné jezero, ramsaská lokalita bahenních rostlin a místo pro odpočinek stěhovavých brodivých ptáků

 

21.3. – 25.3. Sýrie

 – vegetace v nížinách je ve fázi našeho května. Po obstrukcích na hranicích a zaplacení všech poplatků vjíždíme do vápencové pahorkatiny s kamenitými políčky a vše bují a kvete, od drobných cibulovin, přes byliny, keře až po stromy. Z Bab Al Hawa míříme do Qala Al Samaan východně od hranice, kde je velmi bohatá flora a dále na jih přes Alepo a Asyrskou Eblu  do Ariha, kde je sušší oblast. Zásadní destinace je však Jabal Al Nusayriah, což je hřeben hor táhnoucí se od severu k jihu cca 30km a kde jsou relikty cedrových lesů s bohatými podrosty včetně právě kvetoucích Paeonia kesrouaensis a Galanthus fosterii aj.

Dále jedeme na jih po pobřeží mediteránu přes Tartus, Homs a Damašek. Nad Damaškem marně hledáme reliktní porost Abies cilicica zmiňovaný v literatuře.

Kolem zasněžených Golanských výšin míříme jižně k Dara do nejúrodnější oblasti Sýrie a dále do Jordánska.

Významné lokality:

  • St. Simeon

S06/15 36 20 02N 36 50 34 E 521 m

Okolí zřícenin byzantského města na vápenci, vápencové škrapy s bohatým výskytem Ranunculus orientalis, Anemone pavonia, Ophrys lutea a celé řady cibulovin.

S06/24  35 28 37N 36 15 17E 171 m

Plošina pod horami, zaplavovaná říční niva s bo´hatým porostem Tamarix tetrandra.

  • Jabal Al Nusayriah

S06/27 35 36 30N 36 13 21E 1255 m

Horské opadavé lesy s Quercus libanii, Q. sp a vtroušenými cedry a jalovci. Bohatá lokalita s Helleborus vesicarius, Paeonia kesrouaensis, Galanthus sp. a dalšími hajními rostlinami.

  • Antilibanon

Stepi a polopouště s hojným výskytem Biarum ssp., a Iris ze skupiny Oncocyclus.

 

25.3. – 31.3. Jordánsko

 – vegetace je ve fázi našeho začátku června, cibuloviny jsou mnohdy odkvetlé a v plném květu jsou Feruly, a ruderály. V zemi je ještě dostatek vláhy ale denní teploty jsou již kolem 20°C. Na severu převládají vápence a rostlinná společenstva jsou zde nejbohatší od Umm Quais přes Pellu až po Ajlůn. Procházíme bohaté Arbutové lesy ve vyšších nadmořských výškách a jsou v plném květu vstavačovité rostliny. Projíždíme Přes Jerash a Karak k  údolí Jordánu a dále do sušší oblasti na Mt. Nebo odkud začínají již kamenité pouště. Sjíždíme k Mrtvému moři a míříme dále na jih do Aqabského zálivu. Cestou míjíme rozkvetlá slaniska plná tamaryšků a zdánlivě pustá poušť je v plném květu efemerů, drobných dřevin č. Asclepiadeaceae a Akácií.

Ve všech wádí a prameništích stále hledáme Juncus bufonius – zatím marně.

Z Aqaby cestou přes Wadi Ram v pouštích rozkvétají zárazy a to již míříme přes údolí Petry do východních pouští k jezeru Al Azraq mezi lávovými poli. Dále pak zpět do Sýrie.

Významné lokality:

  • Gedara

S06/41 32 39 07N 35 40 14E 317

Jedna z mála oblastí v Jordánsku se zachovalou Středomořskou vegetací.

  • Mt. Nebo

S06/49 31 46 47N 35 44 06E 436 m

Hraniční oblast mezi Středomořskou květenou a údolím Jordánu. Významné prameniště s Adianthum capillus-veneris. V okolí řada cibulovin jako Fritillaria persica, Ixiolirion tataricum aj.

  • Údolí Mrtvého moře

Pouštní oblast s typickou květenou. Slaniska a malé písečné duny. Ze stromů roste datlová palma, saxaul a Calotropis procera.

  • Vádí Rum

S06/62 29 27 14N 35 25 59E 1117 m

Bohaté populace různých pouštních cibulovin. Na vlhčích místech Ficus pseudosycamora.

  • Azraq

S06/68 31 43 42 N 36 50 14 E 514 m

Vlhké místo s mělkým jezerem, chráněná ptačí rezervace. Bohatý výskyt tamaryšků.

 

31.3 – 3.4. Sýrie

 – za vydatných dešťů míříme do východních pouští, které se však mění v kvetoucí bažiny a tak přes oázu Palmyra stáčíme k Eufratu a proti proudu směrem k Turecku.

 

3.4. – 6.4. Turecko

 – vjíždíme východní hranicí a přes Harán a zahradní město Šanli Urfa jedeme na Nemrut Dagi. Vrcholy jsou ještě pod sněhem, ale cestou k nížině rozkvétají horské stráně drobnými cibulovinami. Dále přes doubravy okolí Arsameia a Karakus Tumulus míříme napříč tureckem přes Sivas k Samsunu. Tam hledáme endemickou Aristolochia samsunensis ustupující obrovské stavbě nákupního centra a poté již přes centrální Turecko kolem Ankary na Istanbul. Před Istanbulem ještě zajíždíme do doubrav s vavříny a velmi bohatými podrosty právě kvetoucích Epimedií a Trachystemonů protkaných růžovou formou Primula acaulis, označovanou často jako P. x pruhoniciana.

Potom jako celou cestu přerovnáme herbáře, dosoušíme a vyrážíme do domovských zahrad.