Áronovité

Áronovité rostliny (Araceae) jsou velká čeleď čítající zhruba 3 750 druhů ve 114 rodech. Počty druhů i rodů jsou proměnlivé, jak se rozrůstají poznatky zejména o tropických zástupcích. Nejvíce druhů se vyskytuje v tropech, v subtropech je druhový počet mnohem nižší a v mírném pásu rostou jen jednotlivé rody a druhy. Čeleď má mimořádné ekologické rozpětí. Najdeme v ní druhy nížinných deštných lesů i horských mlžných lesů, dále druhy vodní, mokřadní, ale také hlíznaté, které přežívají suché či jinak nepříznivé období roku pomocí podzemních hlíz. Mnoho tropických áronovitých rostlin roste na stromech jako epifyty, jiné šplhají za světlem do korun stromů, kde často kořeny ztrácí (hemiepifyty). Charakteristickým znakem je především vzhled květenství. Tvoří palice nenápadných jednopohlavných květů, velmi často podepřené výrazným toulcem, který mnohdy samotnou palici téměř ukrývá.

Áronovité rostliny jsou v naší botanické zahradě bohatě početně zastoupené. Kolekce středozemních druhů patří k nejlepším ve střední Evropě a sortiment tropických rodů je také výrazně nad běžným standardem botanických zahrad. Rostliny jsou početně vystaveny v expozicích, především pak v tropickém skleníku Fata Morgana.

Užitkovost áronovitých rostlin

Několik druhů je významnými užitkovými rostlinami. Například škrobnaté oddenky některých druhů alokázií (Alocasia) a kolokázií (Colocasia) patří v tropech k častým potravinám. Ve Střední Americe se jedí části plodenství monstery (Monstera deliciosa) a v Asii se pěstují hlízy zmijovců (Amorphophallus). Mnohé druhy se využívají jako okrasné, především diefenbachie (Dieffenbachia), toulitky (Anthurium), liánovité rody Syngonium, Philodendron, Epipremnum, Scindapsus, Monstera a z hlíznatých druhů například kaly (Zantedeschia) a další.

Jedovatost áronovitých rostlin

Všechny áronovité rostliny obsahují ve větším či menším množství jedovaté alkaloidy. Dávejte tedy pozor při manipulaci s rostlinami i řezanými květenstvími. Rozkousání listů a stonků áronovitých rostlin (především rodu Dieffenbachia) je jednou z nejčastějších příčin otrav domácích zvířat a dětí. Diefenbachie při poranění roní nepříjemně páchnoucí šťávu, která pálí a způsobuje puchýře na pokožce. Pletiva obsahují nejen enzymy rozkládající proteiny, ale také rafidy, což jsou ostré krystaly šťavelanu vápenatého, který je jedovatý a navíc rozdrásá sliznice nebo kůži a přispívá ke vstřebání toxinů. V očích působí šťáva záněty rohovky, rozžvýkání listu nebo stonku má za následek bolestivé otoky ústní dutiny a hrdla. Otrava může končit až smrtí.

Botanická zahrada hl. m. Prahy je členem renomované mezinárodní organizace International Aroid Society. Jedná se o jeden z nejlépe fungujících zájmových mezinárodních spolků a navozuje možnosti dobré spolupráce.