Begonie

Čeleď begoniovité (Begoniaceae) je velkou skupinou zahrnující zhruba 1 500–1 800 druhů. Rozlišují se pouze dva rody, přičemž rozložení druhového bohatství je extrémně nerovnoměrné. Rod Hillebrandia z Havajských ostrovů obsahuje jediný druh Hillebrandia sandwicensis a všechny ostatní druhy patří do rodu Begonia.

Begónie jsou natolik rozmanité a různorodé a jejich systematika je natolik složitá, že byl celý rod rozdělen do 56 sekcí. Begónie jsou byliny nebo polokeře. Jejich stonky rostou vzpřímeně, převisle nebo liánovitě, velikost rostlin se podle druhu pohybuje od 2 cm (africká B. hirsutula) až po několik metrů (čtyřmetrový keřovitý druh B. luxurians nebo liánovité druhy B. convolvulacea či B. glabra, které šplhají na stromy až do pětimetrové výšky). Listy jsou asymetrické a liší se tvarem, velikostí i zbarvením, vždy však mají palisty. Mnohé druhy mají listy chlupaté, plstnaté, různě barevné, jiné jsou zajímavě bíle nebo stříbrně skvrnité.

Květy begónií jsou jednopohlavné, tj. samčí nebo samičí, vyrůstají však na téže rostlině. Jsou jednotlivé, nebo uspořádané do vrcholičnatého květenství. Barvu mohou mít bílou, bílozelenou, krémovou, žlutou, oranžovou, červenou nebo růžovou. Semena jsou velmi drobná, prachová. Některé druhy vytváří oddenky nebo stonkové hlízy.

Kde v přírodě rostou?

Rozsáhlý rod má i rozsáhlý areál. Begónie rostou na americkém kontinentu od severního Mexika po Bolívii a Paraguay, ve vlhčích oblastech střední a jižní Afriky, na Madagaskaru, Sokotře i Srí Lance, v jihovýchodní Asii od Indie přes Himálaj, Čínu, Tchaj-wan, Malajsii, Sundy až na Papuu a tichomořské ostrovy. Jen v Austrálii a v Evropě žádný původní druh není.

Také stanoviště begónií jsou velmi rozmanitá. Nejvíce begónií obývá různé typy lesů, od deštných pralesů tropických nížin, přes sezónně opadavé lesy, horské mlžné lesy až po řídké savanové lesíky. Některé begónie potřebují hluboký stín původních lesních porostů, jiné obsazují narušená místa na svazích podél cest, kde mají dostatek světla a chybí konkurenční rostliny. Zvlášť jemné a citlivé druhy rostou na okrajích řek nebo v okolí vodopádů, hodně begónií najdeme růst petrofyticky – na severně orientovaných kamenech a skalách ve vrstvě mechu, několik druhů roste i epifyticky na stromech.

Nemalý počet druhů obývá tropické a subtropické hory, kde teploty klesají někdy až k bodu mrazu. Několik druhů se přizpůsobilo i dosti suchým až polopouštním oblastem (B. venosa s bíle ojíněnými listy, která roste v Brazílii v suché křovinaté vegetaci spolu s kaktusy, nebo jihoafrická B. dregei, která vytváří zásobní kaudex – zbytnělý hlavní kořen a spodní část kmene).

Begonie jsou typickými pokojovými rostlinami, které jsou dobře usazeny v povědomí návštěvníků. Skleník Fata Morgana navíc svým skalním reliéfem skýtá výborné podmínky ke kultivaci mnoha druhů. V současnosti je zde vysazeno přibližně 50 druhů. Sbírka má v zahradě poměrně dlouhou tradici a zahrnuje přibližně 230 druhů.

Zahrada je také členem American Begonia Society.