Hlavní stránka
Tato stránka bude správně zobrazena pouze v moderním vizuálním prohlížeči. Doporučujeme, abyste ve Vašem prohlížeči nastavili povolení načítání skriptů.
This page is best viewed only in modern visual browser. We recommend to allow using of JavaScript in your browser.
Hlavní stránka >> Pro návštěvníky >> Návštěvnické okruhy >> Areál JIH >> Japonská zahrada

Japonská zahrada

Cesta v horní části japonské zahrady
Cesta v horní části japonské zahrady
Autor: Archiv Botanické zahrady
Japonská zahrada je návštěvnicky nejatraktivnější v době kvěru azalek a rododendronů
Japonská zahrada je návštěvnicky nejatraktivnější v době kvěru azalek a rododendronů
Autor: Archiv Botanické zahrady
Jezírko v japonské zahradě
Jezírko v japonské zahradě
Autor: Archiv Botanické zahrady
Meditační chýše
Meditační chýše
Autor: Lucie Preiningerová
Japonská zahrada je atraktivní v každém ročním období
Japonská zahrada je atraktivní v každém ročním období
Autor: Archiv Botanické zahrady

Tradice umění japonských zahrad spadá do hluboké minulosti, ale v současné době stále více vyhovuje potřebám a vkusu moderního člověka. Tyto zahrady vytvářejí prostředí, vhodné k uklidnění a uvolnění myšlenek, možnosti soustředit se, odhalit v sobě citlivost ke kráse přírody. Bývají podnětem k tvůrčím myšlenkám. Jejich smyslem je přiblížit člověku podstatu přírodní scenerie. Jsou tvořeny podle specifického estetického kódu, který má široké symbolické zázemí. Vznikal v minulosti na základě spleti praktických rad, životních zkušeností, obav před nepřízní osudu, touhy po štěstí a velké citlivosti k přírodě.

Při výsadbě rostlin se nezdůrazňuje pestrost a hýřivost květů, ale elegance stálezelených keřů, listnatých i jehličnatých stromů a zároveň se počítá s proměnlivostí scenerie během roku.

V Pražské botanické zahradě v Troji byla založena japonská zahrada na ploše 0,67 ha v roce 1995 a pro veřejnost byla otevřena v roce 1997.

Základními prvky při její tvorbě byly kámen, voda a rostliny.

První ze dvou částí zahrady představuje "krajinu s horami, stromy, potůčkem a jezírkem". Dominantou je jezírko s ostrůvkem ve tvaru želvy, symbolu dlouhého života. Seskupení kamenů mezi břehem a ostrůvkem znázorňuje lodě, plující na ostrov, a nazývá se "kameny nočního čekání". Ve vodě se zrcadlí zkroucený kmen borovice, vysazené na ostrůvku, a trsy travin, kosatců, bambusů a azalek, rostoucích z rozeklaných břehů s tůňkami. Červení koi-kapři, plovoucí v jezírku, jsou symbolem štěstí a blaženosti. Potůček, pramenící v horách, se vine mezi kopci, tvoří kaskády a vodopády. V jeho korytě můžeme nalézt "kámen peřeje" a v místě, kde vtéká do jezírka, je umístěn "kámen vtoku". Bambusový háj pod jezírkem okouzlí jemnou kadencí pohybu stvolů a větví při mírném vánku i hrou světel a stínů v paprscích slunce. Pro zajímavost lze říci, že o žádné rostlině se ve východní Asii nenapsalo tolik botanických, filozofických a uměleckých děl jako o bambusu a ani dnes, ve věku laserů a elektroniky, se moc nezměnilo.

Zastavení u kamenné kašničky s vodou (cukubai) je symbolem fyzické a duševní očisty i okamžikem estetického zážitku. V minulosti měl každý z kamenů svou funkci – kámen před kašničkou (jutoiši) sloužil jako schůdek, na kámen vpravo (tešokuiši) se za chladných dnů stavěla nádoba s teplou vodou či naběračka a na levé straně je kámen na svíčku nebo přenosnou lucerničku. Zahradní kamenná lampa vedle své praktické funkce symbolizovala i světlo poznání, zaplašující mračna nevědomosti. Ve starých zahradnických příručkách se připomíná, že za měsíčních nocí má být její světlo přitlumené, neboť nemá rušit temnotu, ale podtrhnout její kouzlo a nechat noc, aby zůstala nocí. Zahradní cestičky se mění, jak si to vyžaduje praktická potřeba a estetické ladění – souvislá kamenná dlažba se střídá s nepravidelně položenými kameny a pískovými cestičkami. Kameny na chodníčku (tobiiši) vyčnívají nad úroveň cesty, aby si člověk neumazal boty a jsou záměrně položeny nepravidelně tak, jak to bývá v přírodě. Chýše, krčící se mezi "horami", poskytuje klid pro odpočinek a naslouchání hukotu vody v nedalekém vodopádu. Odtud jsou také nejkrásnější výhledy do zahrady i na kopce v okolní krajině.

Brzy na jaře začínají vykvétat první stromy v "sakurovém háji" naší zahrady. Je zde vysázeno dvacet šest kultivarů okrasných slivoní (Prunus). V rostlinné symbolice představují jaro a dokonalost, dívčí něhu i odolnost. Kvetoucí sakura bývá v Japonsku častým námětem básníků a malířů. Dřevité pivoňky, symboly bohatství a okázalosti, zde vykvétají v květnu v šestadvaceti odrůdách. Období květu rhododendronů a azalek (asi třicet kultivarů) je jedním z největších efektů zahrady. V červnu a červenci kvetoucí japonské kosatce (asi pět kultivarů) jsou znakem čistoty, cudnosti a nevinnosti. Unikátní je sbírka japonských javorů, které představují podzim a věrnost. Listy těchto stromků (asi třicet dva druhy a kultivary) mění barvu během celého roku, ale nejkrásněji vybarvené jsou v říjnu a listopadu.

V zahradě je vysázena řada dalších botanicky zajímavých rostlin – například třináct druhů a kultivarů borovic (Pinus), čtrnáct forem kryptomerie japonské (Cryptomeria), šest odrůd skimie japonské (Skimmia), pět kultivarů vonokvětky (Osmanthus), zmarličníky (Cercidiphyllum), cypřišky, jinany (Ginkgo), cesmíny (Ilex) a řada dalších.

Ve druhé sbírkové části zahrady jsou postupně shromažďovány rostliny Japonska a Číny, například Sophora japonica, Zelkova japonica, Pterostyrax hispida, Prinsepia uniflora, Orixa japonica, Leycesteria formosa, Lespedesa buergeri, Fontanesia fortunei, Clerodendron trichotomum a řada dalších.

 Aktualizace: 14.10.2005
Tiskni stránku