Léčivky
;)
;)
;)
Sbírku léčivých rostlin umístěnou na ploše několika desítek metrů čtverečních naleznete v těsném sousedství vchodu do Japonské zahrady za centrálním trvalkovým a letničkovým záhonem. Léčivé rostliny jsou velice rozmanitou skupinou a mohli bychom do ní zařadit i mnoho farmakologicky významných druhů pěstovaných v ostatních částech botanické zahrady.
Důležité upozornění: při práci s léčivými rostlinami je vždy nutné přesně znát účinky rostliny, její dávkování, případné vedlejší účinky či kontraindikace. V žádném případě neplatí, že „bylinkami se nedá nic pokazit“. Naopak. Zacházejte s rostlinnými drogami jako s lékem a v případě chybějících zkušeností nebo informací se obraťte na svého lékaře. Stejně tak v případě vážných onemocněních. Obecně platí, že žádná rostlina se nemá užívat dlouhodobě a nepřerušovaně. Je potřeba vzít v úvahu také potenciální možnost alergické reakce na rostlinu.
Z fytoterapeuticky zajímavých dřevin zkusme jmenovat např. jasan zimnář (Fraxinus ornus) rostoucí nedaleko jezírka. Po poranění vytéká z jeho větví tekutina, která tuhne v manu. Jasan zimnář byl pěstován už od 15. století ve velké míře na Sicílii. Vnitřně se ředěná šťáva používala jako mírné projímadlo. Je složkou náhradních sladidel.
Další zajímavou dřevinou je ambroň západní (Liquidambar styraciflua), strom původně z oblasti Severní Ameriky. Jeho listy se na podzim nádherně vybarvují a vynikají kulovitá plodenství na dlouhých stopkách. Severoameričtí indiáni používali ambroňovou pryskyřici na hojení ran a proti horečce. Ve starém Mexiku byla považována ambroň za posvátnou dřevinu a její pryskyřice se pálila při zvláštních příležitostech. Obsahuje 7 % silice a dnes se používá na parfémování tabáku.
Důležitou dřevinou z hlediska léčivých účinků je aralka (Aralia elata) v blízkosti sbírky bambusů potoka a altánu. Příbuzné druhy Aralia mandshurica a Aralia cordata jsou využívané v tradiční medicíně původních obyvatel Dálného východu. Jejich kořeny obsahují triterpenoidní saponiny a mají tonizující účinky.
V blízkosti šachovnice s pergolou roste jeden z chvojníků (Ephedra sp.) . Nať chvojníku obsahuje efedrin, který se v některých zemích z této rostliny získává. Používá se jako prostředek proti astmatu a na celkové posílení organismu. Druhy rostoucí na americkém kontinentě obsahují na rozdíl od asijských druhů pouze stopy efedrinu.
Na vřesovišti sluší připomenout, že i vřes obecný (Calluna vulgaris) je naší tradiční léčivou rostlinou. Vřesová nať obsahuje katechinové třísloviny, flavonoidy, arbutin, erikolin, silici, kyselinu křemičitou a další látky. Působí především jako desinficiens močových cest. Ve vyšších dávkách se podává při nespavosti.
Ve svahu pod vřesovištěm můžeme obdivovat středomořskou harmalu (Peganum harmala). Semena obsahují karbolinové alkaloidy. Rostlina je v některých zemích nazývána jako „rostlina proti tisíci nemocem“, v Egyptě má olej ze semen pověst afrodisiaka. Někteří badatelé se domnívají, že se z této rostliny připravovala sóma, magický rituální nápoj a obětina bohům používaný ve staré Indii.
Z vyhlídky u kaple svaté Kláry se nám nabízí překrásný pohled na pražské panorama, jemuž v popředí vévodí vinice sv. Kláry založená na jižních svazích nad Trojským zámkem. Je dnes neoddiskutovatelnou skutečností, že pravidelné pití především červeného vína v malých dávkách je zdraví prospěšné. Dávky dvou až čtyř decilitrů červeného vína denně působí antioxidačně, uvolňují svaly v tepnách a snižují mírně krevní tlak.
Směrem zpět k hlavnímu vstupu nás upoutá kaštanovník setý (Castanea sativa) keřovitého vzrůstu. Tato dřevina není u nás původní, ale v teplejších oblastech jižní Moravy a Slovenska se tradičně pěstovala pro jedlá semena. Jako léčivá droga se používají také listy. Vnitřně droga působí při průjmech a revmatických obtížích, vně slouží ke kloktání při zánětech hltanu. Jedlé kaštany jsou především vynikající potravinářskou surovinou, ze které lze vykouzlit originální nádivky, krémy a další deserty.
V pinetu se máme možnost seznámit s jinanem dvoulaločným (Ginkgo biloba)se zajímavu dřevinou s nezaměnitelně tvarovanou čepelí. Jinan je nazýván žijící zkamenělinou, protože fosilní nálezy řadí příbuzné typy mezi zástupce druhohorní flóry. Dnes je areál jeho rozšíření velmi malý – roste na nevelkém území v jihovýchodní Číně. Z hlediska účinných látek a jejich využití ve fytoterapii patří jinan dvoulaločný k velmi cenným drogám. Především listy a kořeny obsahují tzv. ginkolidy. Extrakt z listů má pozitivní vliv na cirkulaci krve v mozku, zabraňuje předčasnému stárnutí mozkových buněk a vzniku trombů.
Vlastní sbírka léčivých, kořeninových a jedovatých rostlina je rozdělena do pomyslných oddílů podle původního areálu rozšířeni rostlin, nebo podle typického užívání v tradičních medicínských systémech. Nalezneme zde rostliny původem ze Středozemi, léčivky používané ve střední Evropě, léčivky tradiční čínské medicíny, léčivé rostliny Dálného východu, severoamerických Indiánů, léčivé rostliny ajurvédské, nebo léčivky původem z jižní Afriky. Samostatné oddíly představují jedovaté rostliny a dále pravidelná úprava ve středu celé sbírky, která je reminiscencí na středověké klášterní zahrady. Celkem sbírka zahrnuje asi 350 druhů léčivek.
Řada léčivých rostlin původem z oblasti Středozemního moře se u nás pěstuje tradičně a dlouhodobě, takže je mohou mnozí návštěvníci a zájemci o fytoterapii považovat za naše domácí druhy. Takovým příkladem může být např. meduňka lékařská (Melissa officinalis), saturejka horská (Satureja hortensis), jablečník obecný (Marrubium vulgare) nebo proskurník lékařský (Althaea officinalis). Šalvěj lékařská je zde představena nejen jako fytoterapeuticky významná rostlina, ale také jako esteticky hodnotná a atraktivní trvalka. Ve sbírce jsou pěstovány pro inspiraci okrasné odrůdy původního druhu, jako např. Salvia officinalis ´Berg Garten´, Salvia officinalis. ´Dwarf´, ´Variegata´ nebo šalvěj s trojbarevnými listy S. o. ´Tricolor´. Kolekci středozemních léčivých rostlin každoročně doplňují jednoletky. Bazalky (Ocimum basilicum) jsou zastoupeny více než desítkou odrůd lišících se nejen vzhledem, barvou listů, ale také vůní a chutí. Na jaře krásně kvete brutnák lékařský (Borago officinalis). Jeho květy i mladé lístky mohou netradičně chuťově i vzhledově obohatit jarní zeleninové saláty. Květy můžete přizdobit chlazené nápoje či zmrzlinu. Neměli bychom zapomenut na další letničku, a to měsíček lékařský (Calendula officinalis), který se na našich bylinkových zahrádkách zabydlel před mnoha staletími. Dnes se setkáme s celou řadou různobarevně kvetoucích kultivarů. Jako léčivku sbírejte výhradně oranžově kvetoucí úbory nejlépe plnokvětých odrůd. Např. Calendula officinalis ´Plamen´ nebo C. o. ´Plamen Plus´. Pokud zahradu navštívíte na jaře, nebo začátkem léta, neměla by vám uniknout rostlina, kterou znáte spíš z pověstí či pohádek. Na první pohled není ničím zajímavá, ale pod zemí urývá „poklad“. Přesněji řečeno kořen, který byl ve středověku vyvažován zlatem. Jedná se o rostlinu z čeledi lilkovitých (Solanaceae), mandragoru lékařskou (Mandragora officinarum). Rozhodně se ale nejedná o rostlinu zajímavou pouze z hlediska historického. Naopak. V současné době se intenzivně zkoumají její obsahové látky, neboť se zjistilo, že jsou účinné při léčbě cukrovky, vysokého krevního tlaku a leukémie.
Fytoterapie je důležitou součástí tradiční indické medicíny. V naší sbírce si můžete z blízka prohlédnout rostlinu zvanou „ašvagandhá“, pro své výsadní postavení v ajurvédě zvána též „indický ženšen“, neboli Withania somnifera. Její kořen obsahuje kromě alkaloidů withanolidy fytosteroidní povahy a řadu dalších látek. Má tonizující účinky. Používá se proto při stavech vyčerpanosti, při nespavosti a v rekonvalescenci. V sanskrtu vacha, neboli puškvorec obecný (Acorus calamus) je ceněný především jako povzbuzující a posilující prostředek. Je známý i v našem léčitelství. Do starověké Evropy se dostal pravděpodobně díky Arabům, do střední Evropy se rozšířil až o mnoho později, v 16. století. Puškvorcový oddenek obsahuje hlavně silici s beta-asaronem. Dále hořčiny, třísloviny, slizy, cholin a fytocindy. I poslední zmíněná ajurvédská léčivka ukrývá to nejdůležitější pod zemí. Z kořene ločidla čertova lejna (Ferula assa-foetida) po poranění vytéká klejopryskyřice. Má ostrou chuť a intenzivně páchne po česneku. Používá se jako tonikum při nervových chorobách, zmírňuje závratě a mdloby v důsledku vysokého krevního tlaku. V kuchyni se používá jako koření.
Méně známou, příjemně vonící naší domácí léčivkou je čechřice vonná (Myrrhis odorata). Semena obsahují anethol, stejně jako fenykl, anýz nebo badyán. Používá se vnitřně proti kašli, při mírných zažívacích obtížích a chudokrevnosti. Dříve se listy čechřice sbíraly jako koření do polévek. Dnes je čechřice surovinou pro výrobu nízkokalorických sladidel do jogurtů, šlehačky a ovocných desertů. Vařené kořeny se mohou přidávat do polévky jako jiné druhy kořenové zeleniny.
Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) dává přednost vlhkým stanovištím, takže ji naleznete ve společnosti puškvorce, blatouchu, kypreje či máty. Listy obsahují hořčiny, díky nimž působí droga jako amarum, stomachikum, ale také jako tonikum, metabolikum a nervinum. V naší sbírce naleznete více než dvě desítky mát (Mentha sp.). Na jejich příkladu se dá dobře ilustrovat skutečnost, že je zásadní rozdíl, pracujete-li ve fytoterapii s celou rostlinou, nebo s konkrétní obsahovou látkou, nebo dokonce pouze s jedinou izolovanou sloučeninou. Mátová nať působí proti plynatosti a podporuje chuť k jídlu. Vně se používá na obklady, k inhalacím, na výplachy dutiny ústní a do posilujících koupelí. Na tomto působení rostlinné drogy se podílí nejen silice, jejíž procentuální zastoupení se liší v čerstvé a sušené droze a mění se i během vegetační doby, ale také další obsahové látky, jako třísloviny, flavonoidy a hořčiny. Při aplikaci čisté silice, která je opět směsí mnoha látek, jsou účinky a použití odlišné. Silice působí na vylučování žluče, dále působí antisepticky, protizánětlivě a spazmolyticky. Nejhojněji je v silici zastoupený monotrerpenoid mentol, který sám o sobě vyvolává znecitlivění nervových zakončení. Máme pocit chladu, který překryje jiné nepříjemné vjemy, jako např. svrbění, pálení, mírnou bolest. Proto je složkou protirevmatických mastí. S rozdílnými účinky rostlinné drogy, resp. silice souvisí také odlišná toxicita. Rostlinná droga nemá při dodržování terapeutických dávek vedlejší účinky. Používá se proto v pediatrické a geriatrické praxi. Naopak vyšší dávky silice, nebo jejích složek mohou vyvolat otravu. Děti jsou na předávkování mentolem citlivější než dospělí. Musíme také počítat s tím, že na mentol mohou být někteří pacienti alergičtí.
Přibližně ve středu sbírky léčivých rostlin, pod vzrostlou mandloní obecnou (Amygdalus communis) je tak trochu skryta geometricky řešená plocha. Čtvercová pole připomínají pravidelný rast klášterních zahrad, které byly ve středověku důležitými centry praktické fytoterapie. V klášterních zahradách se nepěstovaly pouze léčivky, ale také kořeninové druhy a zelenina spolu s okrasnými rostlinami, které se používaly při výzdobě kostelů a při cíkevních obřadech. V naší zahrádce přivoňte k několika druhům mateřídoušek (Thymus sp.), k saturejce zahradní (Satureja hortensis), rozmarýnu lékařskému (Rosmarinus officinalis), nebo ochutnejte česnek pažitku (Allium schoenoprasum).
Život původních obyvatel severoamerického kontinentu nám mohou přiblížit i léčivé rostliny, které tradičně užívali. Vedle klášterní zahrádky je vysazen keř, který nás upoutá stříbřitým zbarvením listů. Je to Shepherdia aregntea. Na podzim si všimnete jasně červených plodů, které používali některé kmeny při žaludečních obtížích a jako mírné laxativum. Plody se sbírají až po prvních mrazících, jsou potom sladší. Čejenové plody sušili a přidávali do léčebných směsí. Další rostlina si našla trvalé místo nejen v domorodé medicíně, ale i v moderní evropské fytoterapii. V současné době se těší velkému zájmu veřejnosti. Pravděpodobně každý z vás už slyšel o echinaceových kapkách. Ty se připravují z kořene severoamerické třapatky nachové (Echinacea purpurea). Kořeny obsahují echinacosid, silici, pryskyřici, polysacharidy, deriváty kyseliny kávové a další látky. Komplex těchto látek pozitivně ovlivňuje obrannyschopnost organismu. Třapatka je tedy vhodná pro pacienty se sníženou imunitou. Silně aromatické plody i listy má libavka poléhavá (Gaultheria procumbens). Je to nízký poléhavý keřík z čeledi vřesovcovitých (Ericaceae). Je to nejen tradiční léčivka a čajovina severoamerických indiánů, ale také velice dekorativní stálezelená rostlina, která si zasluhuje naši pozornost. Listy obsahují metylsalicylát, takže nálev z listů je účinný při horečnatých onemocněních. Není vhodný pro pacienty citlivé na salicyláty (aspirin).
Fytoterapie je nedílnou součástí tradiční čínské medicíny. Celý systém je od základů neporovnávatelný s naším pojetím fyziologie, nemoci a člověka jako takového. Bez pochopení těchto odlišností je velmi obtížné přenášet např. používání léčivých rostlin, nebo jejich účinku na organismus do našich reálií. Na druhou stranu je nesporné, že studium obsahových látek některých druhů používaných v tradiční čínské medicíně byť odlišným způsobem, vnáší do evropské medicíny cenné impulsy. Za pozornost stojí keř eleuterokok ostnitý (Eleutherococcus senticosus), který roste pod starou třešní. Kořeny obsahují glykosidy souborně nazývané eleutherosidy, díky nimž má droga tonizující účinky. Používá se při fyzickém a psychickém přetížení organismu, je vhodný při rekonvalescenci, zlepšuje celkově kondici, zvyšuje odolnost organismu při zvýšených nárocích. Tradiční čínská medicína pracuje výhradně se směsmi drog, ve kterých jsou obsaženy látky jak rostlinného, tak živočišného, nebo minerálního původu. Na rozdíl od naší terapie, kdy posuzujeme účinky jednotlivých rostlin, nebo dokonce pouze jejích některých složek. A právě v tradičních recepturách má významné postavení následující rostlina, lékořice uralská (Glycyrrhiza uralensis). Ve směsích harmonizuje a prodlužuje účinek ostatních bylin a prospívá všem orgánům. Její kořen se používá při nachlazení, zánětech v krku, při žaludečních a dvanáctníkových vředech atd. U vchodu do Japonské zahrady se můžete seznámit s rostlinou poskytující „plody pěti chutí“. Ochutnejte plody schisandry čínské (Schisandra chinensis)! Na první pohled připomínají spíš rybíz, ale chuť vás nenechá na pochybách. Především plody, ale i listy a výhony této liány mají tonizující účinek.
Z oblasti Dálného východu pochází parcha saflórová (Leuzea carthamoides). Kořen i nadzemní část obsahují ekdysteroidy, flavonoidy a seskviterpenické laktony. Rostlina má účinky podobné ženšenu. V pásu oddělující Japonskou zahradu kvete na podzim nápadně modrými květy šišák bajkalský (Scutellaria baicalensis). Na rozdíl od většiny příbuzných rostlin z čeledi hlichavkovitých není jeho hlavní účinnou látkou silice, ale flavonové glykoksidy. Kořen se používá při léčbě hepatitidy, vysokého krevního tlaku a zevně při vyrážkách a popáleninách.
Dělení rostlin na léčivé a jedovaté je velice nepřesné. V některých případech je zcela nemožné rostlinu jednoznačně zařadit do jedné ze dvou skupin. Často záleží na způsobu podání a dávkování. U mnohých rostlina ale natolik převládají vedlejší účinky, nebo se toxicita projevuje do té míry, že představují spíše nebezpečnou hrozbou než účinný lék. Takové rostliny z běžného fytoterapeutického užívání vymizely, nebo je dokonce manipulace s nimi bez lékařského dohledu přísně zakázána. Pokud máte vlastní zahradu, měli byste vědět o toxicitě pěstovaných druhů. Nutno podotknout, že to není zcela běžné a i v zahradách, kde se pohybují malé děti se pěstují prudce jedovaté rostliny (např. skočec, oleandr atd). Prohlédněte si liánu posed dvoudomý (Bryonia dioica). Je příbuzný tykvím a okurkám. Má mohutné řepovité kořeny, které byly v minulosti často vydávány za kořen mandragory. Kořen obsahuje glykosid bryonin, bryonidin, triterpenické kukurbitaciny, pryskyřici, škrob a silice. Dříve se používal jako laxativum, diuretikum, derivans při revmatismu a emetikum. Náprstníky patří mezi velice atraktivní rostliny. Jejich listy obsahují kardenolidy. V naší sbírce najdete vedle náprstníku červeného, velkokvětého a žlutého, také náprstník vlnatý (Digitalis lanata). V minulosti se používal při léčbě srdečních onemocněních. Dnes se pěstuje jako surovina pro izolaci účinných látek. Jakákoliv manipulace s náprstníky je v v lidovém léčitelství přísně zakázána. Z jednoletých rostlin stojí za zmínku koukol polní (Agrosthemma githago), který ještě v polovině minulého století představoval hrozbu pro obilné kultury. Díky použití herbicidů byl prakticky zcela vyhuben a jen málokdo opravdu ví, jak koukol vypadá. Mimochodem, kvete krásnými fialovými květy.
Aktualizace: 6.5.2008 