Trvalky
;)
;)
;)
Trvalky jsou důležitou skupinou okrasných rostlin. Téměř od nepaměti se více či méně často vyskytovaly jako nezbytný doplněk zahrad i parkových výsadeb.
Samotný název trvalky nebo pereny, jak se rovněž tato skupina nazývá, je odvozen od latinského perennis – vytrvalý. Jak už tento název napovídá, jde o vytrvalé rostliny, které vydrží na stanovišti řadu let. Samozřejmě pokud jsou vysazeny v optimálních podmínkách.
Na rozdíl od letniček, které projdou celým vegetačním cyklem v jednom roce a po dozrání semen rostliny odumírají a dvouletek, které vytvoří první rok listovou růžici a kvetou až ve druhém roce a poté rovněž odumírají, trvalky kvetou a přinášejí plody a semena po řadu let. Období nepříznivé pro vegetaci, v našich podmínkách tedy zimu, přečkávají tyto rostliny díky svým podzemním orgánům – kořenům, oddenkům, hlízám či cibulím. Nadzemní část u většiny druhů na podzim odumírá.
Často se můžeme setkat i s rostlinami, ktreré jsou trvalkami ve své domovině, ale v našich podmínkách nepřečkávají zimu. Takové rostliny jsou pěstovány jako tzv. nepravé letničky. Jako příklad lze uvést gazánie (Gazania splendens) z jižní Afriky nebo nestařec (Ageratum) ze střední Ameriky.
Trvalky jsou velmi rozmanitá skupina rostlina a v přírodě rostou na nejrůznějších stanovištích, najdeme mezi nimi mnoho horských rostlin – známých skalniček (např. Saxifraga, Sempervivum, Gentiana), dále rostliny evropských či asijských luk s dostatkem vláhy (Leucanthemum, Lychnis, Geranium, Veronica, Delphinium), rostliny severoamerických prérií (Rudbeckia, Echinacea, Aster, Phlox, Monarda, Helianthus), rostliny stepních oblastí jižní Evropy, Asie a Středomoří s nedostatkem vláhy v letních měsících (Salvia, Dianthus, Verbascum, Iris, Lavandula, mnoho druhů cibulovin a trav). Rostliny v podrostech světlých listnatých lesů (Corydalis, Hepatica, Galanthus, Pulmonaria, Cyclamen). Vlhkomilné a stínomilné rostliny (Hosta, Astilbe, Ligularia, Heuchera). Rostliny mokřadní, rostoucí na velmi vlhkých, podmáčených stanovištích (Caltha, Typha, Iris pseudacorus) či rostliny rostoucí přímo ve vodě, na dně mělkých vodních toků nebo rybníků (Nymphea, Nuphar). Je tedy zřejmé, že nároky trvalek na pěstování mohou být velmi různé a je potřeba alespoň základní požadavky rostlin respektovat, a to zejména při osazování trvalkových záhonů, či vytváření větších skupin rostlin, kde dochází ke kombinaci více druhů a odrůd trvalek. Především je potřeba zohlednit nároky na světlo a vlhkost půdy, důležitou roli hrají i velikost rostlin a doba kvetení. Ideální je samozřejmě vytvoření takového trvalkového záhonu, který kvete po celou dobu vegetace.
V současné době se v sortimentu Botanické zahrady hl. m. Prahy nachází na 2000 taxonů záhonových trvalek, jde především o kultivary běžných, ale i málo pěstovaných či méně známých druhů. Mnohé z nich mají návštěvníci možnost shlédnout v přístupných expozicích zahrady a téměř všechny pak uvidí po zpřístupnění nově připravovaných ploch.
Cesta po trvalkách po expozici botanické zahrady začíná již kousek za hlavním vchodem, na ploše umístěné za správní budovou zahrady. Hned na rohu budovy upoutá návštěvníka obrovská rostlina z příbuzenstva trav – trsť rákosovitá (Arundo donax) původem ze subtropických oblastí Středomoří. Těsně za ním se nachází další robustní rostlina, tentokrát z čeledi Asteraceae ze severní Ameriky, jde o Vernonia gigantea, nakvétající v plném létě. Dominantou zadní části záhonu je pak Macleaya cordata, asi
Další větší výsadbou trvalek je plocha za pinetem, zde jsou soustředěny především rostliny, které snášejí sucho. Tato plocha je zavlažována jen minimálně. Nejdůležitější kolekcí tohoto místa je sortiment vytrvalých máků (Papaver orientale) [Papaver_orientale_karine2, Papaver_orientale_Kleine_Tänzerin1, Papaver_orientale_Petty´s_Blue2] . Rostliny máků nakvétají v měsíci květnu, kdy celá plocha září svítivě oranžovými a červenými barvami v různých odstínech. Během léta pak rostliny zatahují a ztrácejí listy. Během této doby vyžadují sucho a nesnášejí přemokřenou půdu. Bohatě kvetoucími rostlinami jsou na tomto místě dále kakosty (Geranium magnificum a Geranium x cantabrigiense ´Biokovo´ [Geranium_cantabrigiense_Biokovo2]). šedolistý nizounký rozrazil s modrými květy (Veronica spicata ´Silbeteppich´). Pozornost jistě upoutá i červenolistý kultivar šalvěje (Salvia lyrata ´Purple Knockout´) nebo různobarevná květenství Knautia macedonica ´Melton Pastels´. Z méně často pěstovaných rostlin je k vidění např. nachově kvetoucí Phuopsis stylosa [Phuopsis stylosa_Purpurglut] z příbuzenstva svízelů. Z dalších rostlin určitě stojí za zmínky kultivary Stokesia laevis, máčky (Eryngium) nebo pupalky (Oentothera). Výsadba je doplněna vytrvalými travami (Festuca, Miscanthus).
V letních měsících asi nejvíce upoutá oko návštěvníka centrální záhon. Ten je osázen převážně sortimentem letniček a dvouletek, ale nezanedbatelné místo tady mají i trvalky. Centrální záhon je rozdělem do tří části. Blíže ke kapli sv. Kláry je jedna ze dvou menších ploch, vedla pak co do plochy největší část záhonu a následuja třetí, nejmenší plocha, poblíž nově vybudované pergoly pro pnoucí rostliny. Sortiment trvalek je tvořen především druhy a kultivary, které vyžadují intenzivní ošetřování, výživnou humózní půdu a dostatek vláhy během vegetace. Jádro sortimentu trvalek centrálního záhonu tvoří rody Aster [aster_novae-angliae_Andenken_an_Alma_Pöetschke], Phlox [Phlox paniculata_Miss Pepper] a Monarda [Monarda_Cardinal]. Procházku kolem centrálního záhonu můžeme začít třeba na straně u kaple sv. Kláry. Hned na okraji je světle modře kvetoucí hlaváč kavkazký (Scabiosa caucasica ´Blausiegel´) [Scabiosa_caucasica_Blauelsiegel], kvetoucí po celé léto. Středovým partiím pak dominují Leucanthemella serotina – bíle kvetoucí „kopretina“ a hvězdnice Aster novi belgii ´Karminkuppel´[aster_novi-belgii_Karminkuppel], obě kvetoucí koncem léta a na podzim. Nápadnou rostlinou je i Geranium magnificum, kvetoucí na přelomu jara a léta tmavě modrými květy. Hned vedle je pak plnokvětá kopretina Leucanthemum maximum ´Wirral Supreme´ a nápadně žlutě kvetoucí zlatobýl (Solidago ´Linner Gold´) [Solidago_linner_gold]. U uličky, oddělující další část centrálního záhonu, pak nelze přehlédnout tmavě červeně kvetoucí kultivar zavinutky (Monarda ´Cambridge Scarlet´ [Monarda_Cambridge Scarlet] ), světle fialově kvetoucí šantu (Nepeta x fasenii ´Six Hill Giant´) a porost vytrvalého okrasného prosa (Panicum virgatum ´Rehbraun´). Při okrajích záhonu je několik kultivarů nízkých hvězdnic (Aster dumosus) a určitě nelze opomenout tmavě modrofialově kvetoucí a nízký kultivar plamenky (Phlox paniculata ´Wilhelm Kesselring).
Následuje středová, největší, část centrálného záhonu. Okrajové trvalkové partie jsou opět tvořeny převáženě kultivary Aster dumosus (´Blaue lagune´, ´Victor´, ´Marjorie´, ´Lady in Blue´, ´Ronald´). Ve středu pak opět především kultivary Phlox paniculata, Monarda, Delphinium, Heliopsis [Heliopsis_helianthoides_Mars] , Penstemon [Penstemon_Midnight, Penstemon_Lord Home2], Coreopsis, Helenium [Helenium_Moerhaim_Beauty]). Zajímavou a méně často pěstovanou rostlinou je Boltonia asteroides, nakvétající bílými květy v pozdmín létě a habitem připomínající rod Aster. Určitě je potřeba zmínit nádherný kultivar Phlox paniculata ´Miss Pepper´ [Phlox paniculata_Miss pepper2] s růžově nachovými květy, nebo sněhobílý kultivar Fujiyama téhož druhu. Zajímavou rostlinou s bělavěrůžovými květy a aromatickými listu je Monarda menthifolia [Monarda_menthifolia1] se severní Ameriky.
Třetí a poslední část centrálního záhonu je co do plochy nejmenší, ale i zde je řada zajímavých rostlin. Svými drobnými růžovými květy a jemným a vzdušným habitem jistě upoutá na podzim kvetoucí Aster ericoides ´Finale´. Jednou z nejzajímavějších rostlin je Aster novae angliae ´Purple Dome´ s tmavě modrofialovými květy. Je zajímavá především svou výškou a kompaktním habitem. Dorůstá do 80 cm, což je u tohoto robustního druhu vyjímečné.
Menší plocha s trvalkami se nechází poblíž expozice léčivých rostlin, pod vzrostlou třešní. Půdu zde pokrývá žlutokvětá hluchavka Lamium galeobdolon. Hned v jejím sousedství je mochyně židovská třešeň (Physalis alkekengi), jejímiž plody jsou populární červené „lampiónky“, objevující se koncem léta. Zajímavou rostlinou je i večernice vonná (Hesperis matronalis) z čeledi brukvovitých. Její fialové, vonné květy voní především navečer, odtud i její název. Návštěvník se dále může v této části zahrady setkat s několika odrůdami kakostů (Geranium) [Geranium endressi_Beholder´s Eyes], orlíčků (Aquilegia), svíčkovců (Gaura) [Gaura_Whirling_Butterlies1], šalvějí (Salvia) a dalších rostlin. Tato plocha je věnována zejména méně náročným druhům, které mohou růst na světle i v polostínu a tolerují relativní nedostatek vody.
Další významější plochou s trvalkami jsou záhony poblíž hlavní komunikace v zahradě – naproti alpínkového skleníku a suťoviště. Návštěvník zde může spatřit plnokvěté kultivary mydlice lékařské (Saponaria officinalis) ´Rosea Plena´ a ´Rubra Plena´, šalvěj Salvia jurisicii z oblastí Balkánu, tmavě fialově kvetoucí šalvěj z pohoří Himálaje Salvia hians, několik kultivarů řebříčku Achilea millefolium, Geranium x magnificum, žlutokvětou topolovku Alcea rugosa. Dále např. Incarvilea sinensis, či Salvia tesquicola a nelze opomenou zajímavě kvetoucí třapatku západní (Rudbeckia occidentalis) a její odrůdu ´Green Wizard´ [Rudbeckia_occidentalis_Green_Wizard4] s květenstvími bez jazykovitých kvítků.
Velmi významnou plocho s výsadbani trvalek je tzv. Bambusový potok, kde je soustředěna zejména sbírka mrazuvzdorných bambusů z oblasti Himálaje.
Sortimenty trvalek zde tvoří především druhy s vyššími nároky na půdní vláhu a polostinné až stinné stanoviště. Návštěvním zde má možnost spatřit více jak 10 kultivarů vysokých vytrvalých lobelek (Lobelia) [Lobelia_Brighness], kříženců na jejichž vzniku se podílelo několik severoamerických druhů (L. splendens, L. cardinalis, L. siphilitica aj.). Tyto rostliny kvetou zejména v odstínech barev modré, červené a fialové. Naši zimu mohou přečkat pod důkladnou přikrývkou a na dobře drenážované půdě. Vhodnější je ale držet několik rostlin přes zimu ve skleníku při 1-
Aktualizace: 14.10.2005 