Kakostovité

V čeledi kakostovité je rozlišováno pouze 7 rodů s celkem přibližně 800 druhy. Dominantní jsou však zejména dva rody: pelargonie (Pelargonium) s centrem rozšíření v jižní Africe a celkovým počtem přibližně 200 druhů a kakost (Geranium) tvořící takřka polovinu druhového bohatství celé čeledi. Tyto dva rody mají rovněž největší podíl mezi zástupci této čeledi ve sbírkách naší botanické zahrady. Třetím větším rodem se 60 druhy je pumpava (Erodium) s rozšířením v severní Africe, jižní a střední Asii a také v Austrálii. Nejtypičtějším znakem charakterizujícím čeleď jsou zobánčité poltivé plůdky, které ovlivnily lidové i národní názvy – čapí nůsky, cranebills a podobně.

Jedná se o druhy atraktivní a u návštěvníků oblíbené. Kolekce kakostů i muškátů má navíc v botanické zahradě dlouhou tradici.

Rod Pelargonium je mimořádně zajímavý mnohotvárností jednotlivých druhů. Obsahuje keře, plazivé rostliny, byliny, rostliny s obnovovacími orgány uschovanými pod zemí během zimního období (tzv. geofyty) i sukulentní druhy. Pelargonie jsou mimořádně důležité jako zdroj zahradnicky zajímavých hybridů a také jako rostliny využívané ve voňavkářství a farmaceutickém průmyslu. Místně mají některé druhy využití například jako potravní zdroj, v lidovém léčitelství a slouží i jako barvířské rostliny.

Kakosty (Geranium) patří mezi mimořádně perspektivní zahradnické rostliny, zejména

s ohledem na svou odolnost, přizpůsobivost a také potenciální využitelnost pro nejrůznější problematická stanoviště, včetně výsadeb ve veřejné zeleni.

Ve sbírce venkovních rostlin jsou zastoupeny i druhy rodu pumpava (Erodium). K těm nejvýznamnějším patří E. petraeum subsp. glandulosum, E. amanum a E. chrysanthum, které jsou značně odolné vůči suchu.

Zbývající rody jsou také poměrně různorodé, ale obecně jde spíše o malé a bylinné typy.

Další rozvoj sbírky předpokládá průběžně doplňovat chybějící rody a ve větších rodech zvolené druhy a skupiny druhů. U kultivarů rodu kakost (Geranium) a pumpava (Erodium) probíhá testování jejich zahradnického použití a hledání perspektivních druhů a odrůd vhodných především pro stanoviště s nedostatkem vláhy. Záměrem je také rozšířit kolekci původních hybridů pelargonií, které patří mezi muškáty k nejvzácnějším.