Kosatce

Kosatce (Iris) jsou významné trvalky z čeledi kosatcovitých (Iridaceae). Většina druhů roste v mírném pásmu severní polokoule, některým však vyhovuje subtropické podnebí. Jejich latinský název Iris je odvozen od starořecké bohyně duhy. Dosud bylo uznáno přibližně 300 druhů kosatců, které jsou z hlediska vzhledu a nároků velmi různorodé. Tento rod je typický svým nezaměnitelným květem. Kvetoucí rostliny jsou vysoké 10–150 cm, květy jsou většinou nápadně veliké. Listy vyrůstají v charakteristickém vějíři, jsou převážně mečovité a dvoustraně uspořádané. Některé druhy na zimu zatahují, jiné mohou být stálezelené. Podzemními orgány jsou plazivé oddenky či cibule. Plodem je tobolka.

Třídění rodu Iris je poměrně komplikované a existuje několik způsobů klasifikace. Různí se pohledy na skutečnost, zda do rodu zařadit i cibulové kosatce, či nikoliv. V zahradnické praxi se oddenkaté kosatce zjednodušeně dělí na kosatce s kartáčky, nebo bez nich. Kosatce s kartáčky se pak dělí na kosatce bradaté (Iris barbata) a arilové (s bílým masíčkem na semeni). Do skupiny kosatců bez kartáčků řadíme hlavně hřebínkaté kosatce, sibiřské kosatce, kosatce skupiny Spuria a vodní kosatce.

Již počátkem 19. století probíhaly v Evropě první snahy o šlechtění kosatců, avšak po 1. světové válce se šlechtění soustředilo do USA. V současné době je registrováno na statisíce rozličných kultivarů. Významná americká kosatcová společnost (American Iris Society) od roku 1927 každoročně uděluje nejlepšímu kosatci cenu, tzv. Dykesovu medaili.

Pěstování kosatců má v naší botanické zahradě velmi dlouhou tradici. Sbírku založil RNDr. Vladimír Huml, který se soustředil převážně na atraktivní vysoké zahradní kosatce. Základ sbírky byl získán na podzim roku 1972 z Vysoké školy zemědělské v Lednici na Moravě. V následujícím roce byla sbírka doplněna o další kultivary. Zásadního rozvoje se sbírka dočkala později, již v roce 1978 bylo ve sbírce na 300 odrůd, z toho 30 nositelů Dykesovy medaile.

V současné době mohou návštěvníci vidět sbírku zahradních kosatců a zahradních hybridů kosatců skupiny Spuria v severní části zahrady, kde jsou v expozici spolu s denivkami. Kultivary odvozené od kosatce sibiřského (Iris sibirica), k. mečovitého (Iris ensata), k. žlutého (Iris pseudacorus) či od louisianských kosatců jsou k vidění v jezírku nebo jeho přilehlém okolí v Ornamentální zahradě. Kolekce oddenkatých kosatců dnes zahrnuje celkem 120 druhů a více jak 700 kultivarů. Přibližně 400 kultivarů patří k oblíbeným vysokým zahradním kosatcům.

Botanická zahrada je skupinovým členem středoevropského spolku pěstitelů kosatců (Middle European Iris Society – MEIS). Jednou z jeho činností je hodnocení nových odrůd vyšlechtěných jejími členy. Botanická zahrada se této aktivity pravidelně účastní, neboť je jedním z akreditovaných soudců kosatců.