Sukulentní část

Oblasti s nízkými srážkami jako jsou polopouště, stepi a suché opadavé lesy se zdají oproti vlhkým částem tropů pusté a povrchního návštěvníka neupoutají. První dojem bývá často zcela mylný. Všímavý a trpělivý pozorovatel zde najde mnoho zajímavých rostlin, přizpůsobených nehostinným podmínkám; silnému slunečnímu žáru, velkému kolísání teplot a suchu, které může trvat i několik let.


Celkový pohled na expozici

Přizpůsobení klimatu jsou značně různorodá a liší se i strategie umožňující rostlinným druhům přežít. Jednoleté rostliny z těchto oblastí klíčí okamžitě po prvních silných přeháňkách, semena nikdy nevyklíčí všechna a uchovávají si klíčivost po dlouhá léta. Geofyty (cibulovité a hlíznaté rostliny, mnoho druhů pelargónií a zemních orchidejí) mají podzemní vytrvalé orgány a nadzemní části raší až s příchodem dešťů. Stejnou funkci mají kaudexy, zbytnělé útvary tvořené svrchní částí kořene a bází stonku. Uchovávají vodu a tvoří dočasné, většinou nesukulentní výhony. Četné suchomilné stromy, keře a trvalky mají ztlustlé stonky vyplněné houbovitým – parenchymatickým pletivem schopným uchovávat vodu. Mnohé jsou opadavé a vyvinuly se u nich drobné listy často pokryté hustými chlupy nebo vrstvou vosku. Podobně jsou pokryty i listy epifytních rostlin. Všechna tato uzpůsobení omezují výpar vody. Takzvané sukulentní rostliny dovedly omezení ztrát vody takřka k dokonalosti. Sukulentní orgány, ať už jsou to listy (např. tlustice, agáve, aloe, rozchodníky), nebo stonky (většina kaktusů, mnohé pryšce, smrdutky a další), jsou pokryté hustými chlupy nebo trny. Pokožka je silná, často pokrytá voskem a má malé množství průduchů. Řada sukulentů může vázat v noci kysličník uhličitý potřebné k fotosyntéze. Přes den zůstávají průduchy uzavřené, čímž rostliny uspoří další vodu.

V první sukulentní části skleníku můžete pozorovat suchomilné rostliny pocházející ze tří kontinentů. Terasy po pravé straně u zdi jsou věnovány suchým oblastem Austrálie, centrální část skály je osázená rostlinami pocházejícími především z jižních mexických států Oaxaca a Puebla. Na ně navazuje menší pozoruhodná expozice madagaskarských rostlin, kterým jsou věnovány i úzké záhony lemující cestu. Zbytek svažitého terénu představuje rostlinná společenstva Afriky, rovníkovými státy počínaje a jihoafrickým Kapskem konče. 


Kvetoucí Uncarina grandidieri