Jedovaté rostliny

Dělení rostlin na léčivé a jedovaté je velice nepřesné. V některých případech je zcela nemožné rostlinu jednoznačně zařadit do jedné ze dvou skupin. Často záleží na způsobu podání a dávkování. U mnohých rostlina ale natolik převládají vedlejší účinky, nebo se toxicita projevuje do té míry, že představují spíše nebezpečnou hrozbou než účinný lék. Takové rostliny z běžného fytoterapeutického užívání vymizely, nebo je dokonce manipulace s nimi bez lékařského dohledu přísně zakázána. Pokud máte vlastní zahradu, měli byste vědět o toxicitě pěstovaných druhů. Nutno podotknout, že to není zcela běžné a i v zahradách, kde se pohybují malé děti se pěstují prudce jedovaté rostliny (např. skočec, oleandr atd).  Prohlédněte si liánu posed dvoudomý (Bryonia dioica). Je příbuzný tykvím a okurkám. Má mohutné řepovité kořeny, které byly v minulosti často vydávány za kořen mandragory. Kořen obsahuje glykosid bryonin, bryonidin, triterpenické kukurbitaciny, pryskyřici, škrob a silice. Dříve se používal jako laxativum, diuretikum, derivans při revmatismu a emetikum. Náprstníky patří mezi velice atraktivní rostliny. Jejich listy obsahují kardenolidy. V naší sbírce najdete vedle náprstníku červeného, velkokvětého a žlutého, také náprstník vlnatý (Digitalis lanata). V minulosti se používal při léčbě srdečních onemocněních. Dnes se pěstuje jako surovina pro izolaci účinných látek. Jakákoliv manipulace s náprstníky je v lidovém léčitelství přísně zakázána.