Pivoňky

V Botanické zahradě hl. m. Prahy je možné vidět rozsáhlou sbírku pivoněk na Pivoňkové louce v areálu Sever.

Pivoňky jsou řazeny do čeledi rostlin pivoňkovitých (Paeoniaceae), ve které jsou jediným rodem. Jsou poměrně nenáročné – vyžadují však dostatek světla a živinami bohatou, mírně zásaditou, raději písčitou zem, na jaře potřebují dostatek vláhy. Po odkvětu přestaneme úplně zalévat. Každý rok je během vegetace (tj. do července) přihnojíme plným hnojivem a na zimu namulčujeme zetlelým hnojem. Řez není potřeba, postačí pravidelné odstraňování suchých větví.

Pivoňková louka

Dřevité pivoňky

Kultivary pivoněk zahrnují celou škálu barev od bílé přes růžovou po skoro černou, známe také pivoňky zelenokvěté či žíhané. Běžný, i když méně popisný způsob třídění květů, je na jednoduché, poloplné a plné.
Dřevité pivoňky vysazujeme většinou solitérně či ve skupinách na místa chráněná před větrem, abychom ochránili květy a poupata před polámáním a v zimě před studenými větry. Sázíme je také mimo dosah kořenů větších stromů. Dřevité pivoňky se dožívají 100 i více let.
Při dobré kultuře pivoňky netrpí příliš chorobami a škůdci. Dřevité pivoňky napadá botrytida a mladé rostliny trpí také verticilliem.

Bylinné pivoňky

Bylinné pivoňky jsou rozšířené na všech kontinentech severní polokoule. Centrum rozšíření mají ve Středomoří, na Kavkaze a v asijských horách. Mnohé z nich jsou staré kulturní rostliny, pěstované již od starověku.

Z evropských druhů se na skalkách pěstuje často pivoňka tenkolistá (P. tenuifolia). Planě roste na Balkáně, na Ukrajině a v předhůří Kavkazu. Paeonia anomala roste na poloostrově Kola, na Sibiři, ve střední Asii a v Mongolsku. Poměrně často ji můžeme vidět v zahradách i u nás.

Z kavkazských pivoněk je nejznámější pivoňka Mlokosevičova (P. mlokosewitschií). Má totiž jako jediná z bylinných pivoněk žluté květy. P. wittmanniana má květy bílé či krémové podobně jako pivoňka velkolistá (P. macrophylla). Bílé či růžové květy mají také východoasijské pivoňky - pivoňka opakvejčitá (P. obovata ) , pivoňka japonská (P. japonica). Pivoňka bělokvětá (P. lactiflora) ze Sibiře a Číny dala vznik více než 70 % všech zahradních kultivarů (těch je dnes registrováno skoro pět tisíc).

Skupina pivoňky lékařské (P. officinalis) roste planě ve Středomoří. Hybridy pivoňky lékařské jsou rané, vykvétají před kultivary pivoňky bělokvěté.

Křížení pivoněk je velmi pravděpodobné i v přírodě, kde roste několik druhů vedle sebe. S umělým mezidruhovým křížením začali v polovině 19. století Francouzi, ale nejvíce mezidruhových hybridů pochází z dvacátých a třicátých let minulého století od Francouze V. Lemoina a Američana A. R. Saunderse

Bylinné pivoňky se pěstují poměrně snadno. Vyžadují slunnou polohu, humózní půdu, která nesmí být příliš mokrá. V létě a na podzim mají středomořské druhy raději sucho. Na jaře je přihnojíme plným hnojivem, na zimu můžeme namulčovat hnojem. Právě nedostatek živin je jedním z důvodů slabého kvetení. Pivoňky s těžkými, plnými květy vyžadují oporu a vysazujeme je na místo chráněné před větrem. Abychom předešli houbovým chorobám, na podzim ostřiháme uschlé listy a ty spálíme. Vadnutí listů pivoněk způsobuje houba Botrytis paeoniae. Nejlépe se jí daří v teplém a vlhkém období. Napadené listy odřízneme co nejhlouběji a spálíme a použijeme nějaký širokospektrální fungicid.

Ideálním obdobím pro výsadbu je konec srpna – v září začínají růst kořeny a rostlina tak do zimy zakoření.

Žlutě kvetoucí pivoňky

Žlutá barva se vyskytuje u pivoněk velice vzácně. Jedinou žlutou bylinnou pivoňkou je kavkazská pivoňka Mlokosevičova (Paeonia mlokosewitschi). Nažloutlá či krémová je také Paeonia wittmanniana, rovněž z Kavkazu. Bohužel se žlutá barva nepodařila převést dalším křížením do plnokvětých zahradních odrůd.

Žlutokvěté jsou však také dva druhy dřevitých pivoněk ze skupiny delavajských - P. lutea a P. delavayi. Jmenované druhy pocházejí ze západní Číny, dobře rostou, ale mají poměrně nenápadné květy, které jsou navíc sklopené směrem dolů, takže se ztrácí v listí.

Všechny jmenované pivoňky byly postupně zkříženy se zahradními dřevitými pivoňkami (P. suffruticosa). První hybridy vznikaly počátkem 20. století a byly pojmenovány P. x lemoinei na počest Viktora a Emile Lemoine, kteří provedli první hybridizaci a spolu s profesorem Louisem Henrym byli nejznámějšími šlechtiteli.

V roce 1948 se Japonci Toichi Itohu podařilo zkřížit žlutokvětý kultivar ´Alice Harding´s bylinnou pivoňkou ´Kakoden´ a vznikly tak první meziskupinové hybridy (Itoh hybridy).


Paeonia "Archangel"


Paeonia "Chromatella"


Paeonia "Early Scout"


Paeonia "Yellow Haven"