II. Třapatky, třapatkovky, zlatobýly, klejichy, agastache a gaury
Původem severoamerických bylin se v kultuře pěstuje celá řada (zmiňme např. plamenky – Phlox, hvězdnice – Aster, zavinutky – Monarda, či zápleváky – Helenium), ale stále je co objevovat a čím rozšiřovat sortiment. Mnoho pěstitelů, zahradníků a zahrádkářů se orientuje na nenáročné druhy, vhodné např. do více méně sušších podmínek s minimem doplňkové závlahy. Řadu takových druhů lze nalézt na severoamerických prériích či stepích a mnohé z nich lze v celku bez problému pěstovat i v kultuře.
Méně známé prérijní trvalky lze v botanické zahradě potkat především v areálu Sever, na expozici severoamerické prérie, ale také v areálu Jih a na trvalkovém záhonu před skleníkem Fata Morgana.
Třapatky (Rudbeckia L., Asteraceae) patří k velmi oblíbeným a často pěstovaným zahradním trvalkám. Jde obvykle o velmi nenáročné a spolehlivě vytrvalé byliny, které na svém stanovišti vydrží řadu let. Nejlépe prosperují na plném slunci a dokáží tolerovat téměř každou zahradní půdu. Pouze příliš těžká a vlhká zem jim říkáš neprospívá. Naopak občasné přísušky zvládá většina vytrvalých druhů velmi dobře. K nejhezčím a zároveň nejvděčnějším druhům patří R. fulgida ´Goldsturm´. Rostliny vynikají neobyčejným množstvím velkých, jasně žlutých květů s tmavým terčem, kompaktním habitem (dorůstají 60-80cm) a velkou tolerancí k nejrůznějším podmínkám a stanovištím. Nakvétají obvykle již v červenci popř. v srpnu a mohou kvést až do září. Je to velmi spolehlivě dlouhověká rostlina a na stanovišti vydrží řadu let. R. triloba je spíše novinkou v sortimentu. Jde o drobnokvětý, velmi atraktivní druh, nakvétající masou menších žlutých květů s hnědým terčem. Dorůstá rovněž kolem 80cm a výborně snáší sušší stanoviště a plné slunce. Jde ale o krátkověký druh, který se obvykle udržuje samovýsevem a omezeně i tvorbou dceřiných růžic. Druhy R. nitida a R. laciniata patří k velmi robustním, vzrůstným druhům, dorůstajícím bez problémů i 2,5m. Hodí se tedy hlavně pro větší zahrady, do pozadí trvalkách záhonů, před výsadby dřevin apd. Oba druhy vynikají velkými, zlatožlutými květy se žlutým terčem a nakvétají v plném létě. Díky své velikosti mají často sklon k poléhání. Zajímavým druhem je R. occidentalis. Zvláštností této rostliny je absence jinak typických, žlutých jazykovitých kvítků. Květ tvoří pouze tmavě hnědý terč a zelené zákrovní listeny, což na první pohled dává dojem zelenokvětosti. V sortimentu se obvykle objevuje pod kultivarovým jménem ´Green Wizard´. Na péči je nenáročná a dobře roste i v polostínu.
Rudbeckia fulgida ´Goldsturm´
Rudbeckia missouriensis Rudbeckia triloba
Třapatkovka (Echinacea Moench.). Toto české pojmenování zatím není příliš časté. Obvykle se lze setkat spíše s označením třapatka, tedy stejným jménem jako u českého pojmenování rodu Rudbeckia. Jméno třapatkovka bylo navrženo ve snaze rozlišit tyto dva rody i v češtině. Někdy se používá i jméno echinacea (resp. echinácea), jako doslovné počeštění vlastního botanického jména rodu (často užívané např. ve spojení echinaceové kapky, či jiné farmaceutické produkty z této rostliny).
Echinacea ´Marmalade´
Nejběžnějším druhem v kultuře je třapatkovka nachová (Echinacea purpurea). Lze se u ní setkat s celou řadou odrůd, odlišujících se velikostí úborů, barvou, tvarem květů a výškou květních stonků. V barevné škále dominují odstíny purpurové, karmínové a růžové barvy. Lze se setkat i bíle kvetoucími odrůdami. Novější odrůdy s jednoduchými květy vynikají zejména kompaktnějším vzrůstem, sytějšími barvami květů popř. i nápadně zbarvenými stonky nebo dokonce vůní. V posledních letech se do popředí dostávají poloplné či plnokvěté odrůdy, rozšiřující škálu tvarů o zcela neobvyklé typy. Za všechny lze jmenovat ´Indianer´ (syn. ´Doubledecker´), je to poloplná odrůda s růžovými květy s nápadnou „chocholkou“ jazykovitých kvítků vyrůstající ze středu terče. Dále pak určitě odrůdu ´Razzmatazz´, tvořící plné, kompaktní, téměř pompónkovité květenství jasně růžové barvy. Novinkou v sortimentu plnokvětých bílých odrůd E. purpurea je ´Coconut Lime´, tvořící plné, téměř pompónkovité květy bílé až světle nazelenalé barvy. Rostliny kvetou velmi dlouho a dobře se hodí i pro řez květů. Doslova „barevná revoluce´ v barvách květů přichází ovšem ve druhé polovině 90. let 20. stol, kdy bylo do šlechtění byly zapojeny další druhy třapatkovek. Zásadní vliv přineslo zkřížení žlutokvětého druhu E. paradoxa. První realizovanou introdukcí z tohoto šlechtění se stala odrůda ´Art´s Pride´. Tento kultivar přinesl poprvé do sortimentu zcela novou, jasně oranžovou barvu květů. Po této novince na sebe další barevné odstíny nenechaly dlouho čekat. Jako další přišly ´Mango Meadowbrite´ s mangově žlutou barvou a s vonnými květy; ´Sunset´ s tmavě oranžovými, velkými, vonnými květy; ´Sunrice´ pak nakvétá citrónově žlutými jazykovitými plátky a nazelenalým, později zlátnoucím terčem. Ještě výraznější oranžovou barvu pak přináší odrůda ´Twilight´. Barevně velmi atraktivní jsou i kultivary kultivary jako ´Harwest Moon´ s tmavě broskvověžlutou barvou květů, ´Sundown´ s výrazně tmavě oranžovými květy, ´After Midnight´ s tmavě purpurově růžovými květy. Rostlinám vyhovuje stanoviště na plném slunci a velmi dobře propustná půda. Relativně dobře snášejí i sušší stanoviště nicméně se nejedná rostliny pro extrémně vysychavá místa. Naopak v příliš vlhkých a živných půdách mohou mít některé z těchto novinek sklon k vylamování květních stonků. Třapatkovky nebývají často napadány významnějšími chorobami a škůdci, nicméně z houbových chorob se mohou vyskytovat např. listové skvrnitosti nebo hniloby kořenů a stonků.
Echinacea angustifolia Echinacea pallida
Echinacea paradoxa Echinacea purpurea ´Magnus Superior´
Zlatobýl (Solidago L., Asteraceae) asi není třeba mnoho představovat, kultivarů existuje celá řada a jsou na zahradách relativně běžné. Nicméně i zde se najdou zajímavé botanické druhy, které by mohly rozšířit sortiment. Při jejich použití je ale nutno brát na zřetel velmi snadné množení osivem a riziko zplanění, i zde platí, že po odkvětu je nutno květenství sestřihnout (viz. známe S. canadensis jako invazní rostlina v ČR). Ze zahradnicky zajímavých druhů lze uvést např. S. rigida, asi 100 cm vzrůstný druh s celokrajnými, oválnými a stříbřitě šedými listy a svítivě žlutým květenstvím, velmi dobře toleruje sucho, kvete ve druhé polovině léta.
S. cutleri je druhem nízkým, sotva 50 cm vysokým, kvete v létě. Solidago sempervirens je opět vzrůstným druhem, výška rostlin je až 150-170 cm, jeho zvláštností je to, že kvete poměrně pozdě, často až koncem září a v říjnu. Velmi atraktivním druhem je i Solidago speciosa, kvetoucí koncem léta.
Solidago ´Linner Gold´
Solidago roanensis Solidago speciosa
Klejicha (Asclepias, L. Asclepiadaceae) jsou vytrvalé byliny s dřevnatějící bází s několika přímými lodyhami vyrůstajícími z plazivého oddenku. Typické jsou mléčnicemi, při poranění silně roní bílé mléko s obsahem jedovatých glykosidů a alkaloidů.
Asclepias incarnata ´Cleopatra´ Asclepias purpurascens
Rostliny v kultuře dávají přednost stanovištím na plném slunci, humózní, ale velmi dobře drenážované půdě (mohou hůře snášet přetrvávající zimní vlhko), jsou zcela nenáročné na závlahu a víceméně během celé vegetace jim postačí přirozené srážky. Velmi dobře snáší jižní expozici. Nakvétají většinou koncem léta a květy jsou hojně navštěvovány hmyzem a zejména motýly. Atraktivní jsou i plody v podobě nafouklých měchýřků, v době zrání uvolňují množství semen na dlouhém chmýří. Množí se výsevem semen nebo dělením na začátku vegetace, na každé oddělené části oddenku musí zůstat alespoň jeden pupen.
Z mrazuvzdorných druhů se lze asi nejčastěji setkat s klejichou hlíznatou
(A. tuberosa) s velmi nápadnými, svítivě oranžovými květy. V kultuře kvete od července do září. Roste i kvete zcela bez problémů. Dorůstá kolem 60-90 cm výšky. Velmi ozdobným druhem je i A. incarnata s nachově růžovými květy. A. speciosa je poměrně robustní druh, který se dokáže relativně rychle rozrůstat podzemními oddenky a je potřeba ho „hlídat“. Dorůstá výšky 100-120 cm a nakvétá světle nachovými kvítky. A. verticilata kvete bílými, či mírně nazelenalými kvítky. Rostlina je nápadná i velmi jemným habitem. Na stonku je množství úzkých, téměř čárkovitých listů uspořádaných v přeslenech po 3-4. Tento druh dorůstá výšky kolem 60cm.
Asclepias speciosa Asclepias verticillata
Rod Agastache Gronov. (Lamiaceae). Severoamerické druhy dávají přednost zejména dobře drenážovaným půdám a stanovištím spíše sušším, dobře osluněným, ale ne zcela vyprahlým. Jde především o stepní a prérijní druhy jako A. cana, A. aurantiaca, A. rupestris, A. pringlei či A. breviflora. Rostliny dobře snášejí celodenní oslunění i letní přísušky. Preferují lehčí půdy. Jsou vděčné za velmi dobrou drenáž. Spolehlivá zimovzdornost je v našich podmínkách u mnohých druhů (především z teplejších oblastí severní Ameriky) problémem a pouze některé lze označit jako relativně spolehlivě zimovzdorné. V zimním období může být problémem přetrvávající přemokření půdy, které u některých druhů může vést, spolu s nízkými a kolísavými teplotami, k vymrznutí.
Agastache aurantiaca Agastache breviflora
Agastache cana Agastache rupestris
Gaura Lam. (Onagraceae). Tento rod se někdy česky pojmenovává svíčkovec, toto jméno se ale příliš nevžilo a častější je používání počeštělého jména Gaura. V podstatě celý komerčně nabízený sortiment je odvozen od druhu Gaura lindheimeri. Odrůdy se liší zejména barvou květů (od čistě bílé po relativně temně růžovou), zbarvením listů (trávově zelené, panašované či načervenalé) a vzrůstností (od 50-60cm po téměř 2m). Zimovzdornost je nejistá a značně se liší dle pěstovaného kultivaru. Velmi obecně lze říci, že odrůdy s bílými květy a zelenými, nepanašovanými listy mohou na vhodném stanovišti zimovat vcelku bez problémů, naopak rostliny s růžovými květy nebo s panašovanými listy zimují o něco hůře, popř. vůbec (tato informace vychází z pozorování v Botanické zahradě hl.m. Prahy, není ovšem statisticky podložena). Rostliny dobře snášejí sucho a právě vláhové podmínky stanoviště hrají rovněž podstatnou roli vůči odolnosti k vymrzání. Jsou vhodné do trochu sušších poloh s propustným, spíše hlinitopísčitým substrátem, kde se zejména během zimy příliš nedrží voda. Milují rovněž stanoviště na plném slunci a chráněnou polohu.
Gaura ´Short Form´
Gaura ´Gambit Rose´ Gaura ´Rosyjane´
cs
English
